Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mluvím, mluvíš, mluvíme

Logopedická prevence

 

Mluvím, mluvíš, mluvíme

K tomu, abychom mohli mluvit potřebujeme podle zažité představy hlavně pusu, uši a přilehlé oblasti. Vše je ovšem podstatně složitější. Abychom to ale vzali po řadě. První, o co se budeme zajímat, budou mluvidla.

Dýchání

Pro vývoj řeči je velmi důležité. Orgánem dýchání jsou plíce, které vyměňují vzduch čerstvý a vydýchaný. Dýchání probíhá většinou nezávisle na naší vůli a přizpůsobuje se pružně situaci. Děti dýchají trochu rychleji než dospělí. Dech dokážeme zatajit, dokážeme prodloužit nádech a výdech, umíme zrychlit dýchání. Ten, kdo nedokáže s dechem dobře hospodařit, mluví trhaně, zrychluje a zpomaluje tam, kde proto nemá žádný důvod, a jeho řeč působí přerývaně a neobratně.

Tvorba hlasu

Cesta výdechového proudu pokračuje ústrojím hlasotvorným (fonačním). Pro tvorbu hlasu je důležitá správná funkce hrtanu a hlasivek. Tvoří se barva hlasu a síla hlasu, výška hlasu. Podle hlasu poznávají miminka svou maminku a postupem času i ostatní, kteří ho obklopují. Podle hlasu poznáme i po letech člověka, který se mohl postupem času změnit k nepoznání.

Artikulace

Hlas bychom měli – ale to pořád ještě není řeč. To, že se z hlasu stane lidská řeč, způsobí tři dutiny

  • dutina ústní (rty, zuby, tvrdé patro, měkké patro, jazyk)
  • dutina nosní
  • dutina hltanová

A jak vlastně slyšíme

Ucho je orgán nejen velmi citlivý, ale také velmi složitý. Ucho tvoří:

  • zevní ucho
  • střední ucho
  • vnitřní ucho

Pro vývoj řeči je sluch velmi důležitý. Mozek dokáže zvuky nedůležité potlačit a zesílit ty, které jsou potřebné. Zvuku porozumíme a mozek připraví odpověď. Podle toho, jaká odpověď se žádá, zapojí se části mozku odpovědné za mluvení, psaní nebo čtení, a ty uvedou do pohybu příslušný svalový aparát.

 

Základní stavební kameny

Víme tedy, jak slyšíme i jak vzniká hlas. V mluvidlech se hlas mění ve zvuky řeči, totiž v hlásky. Hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky. Nejmenší jednotkou řeči není písmenko, jak se lidé často domnívají, ale slabika. Další přirozenou jednotkou mluvy není slovo, ale mluvní takt. Takty se spojují do větného úseku.

Pauza znamená přestávka. Vhodně zvolená pauza člení promluvu na menší části, usnadňuje porozumění. Nesprávně umístěná pauza může změnit význam.

Melodie. Změnou melodie můžeme dát stejné větě celou řadu různých obsahů.

Tempo hraje také svou roli. Tempo řeči se samozřejmě mění – podle nálady, podle toho, o čem je řeč, podle situace.

 

Rozvoj řeči

Ontogenetický vývoj

  • období křiku (první zvukový projev, např. když dítěti něco schází)
  • broukání (už kolem šestého týdne života dokáže kojenec dát najevo svou spokojenost i nespokojenost a přivolat si pomoc)
  • období žvatlání (nejde o činnost vědomou, ale pudovou hru s mluvidly, která přináší dítěti pocity libosti, dítě se prostě baví. Dítě napodobuje gestikulaci i výrazy obličeje a postupně se snaží napodobovat i to , co slyší. Vzniká žvatlání napodobivé. Rozvíjí se také období rozumění řeči.
  • první slovo, vědomě vyslovené se znalostí jeho významu je obvykle krátké, nejčastěji jednoslabičné nebo dvouslabičné. Slovo zastupuje zpočátku celou větu. Věk kolem tří let se považuje za hranici tzv. období fyziologické nemluvnosti. Do této doby má dítě nárok mluvit málo, aniž se tím nějak znepokojujeme. Kolem třetího roku by ale mělo být zcela jasné, že vývoj řeči postupuje a slovní zásoba přibývá
  • slovní zásoba neroste nijak rovnoměrně. Mohou se objevovat období,, kdy se zdánlivě nic neděje, a pak se najednou začne slovní zásoba mimořádně rychle měnit. Je velký rozdíl mezi množstvím slov, kterým dítě rozumí, tedy mezi slovní zásobou pasivní a mezi množstvím slov, které opravdu samo používá (slovní zásoba aktivní)

 

 

 

 

Vývoj výslovnosti

Samohlásky není obvykle třeba nějak zvlášť sledovat. Zpřesňují se velmi brzo. O jejich kvalitě rozhoduje především přesný mluvní vzor (A,O,U,E,I).

Souhlásky se objevují postupně a jejich správný vývoj závisí na řadě okolností. První bývají obvykle hlásky retné P,B,M a F,V. Ani hlásky T,D,N většinou nedělají potíže a jsou používány správně od počátku.

Sykavky: tříleté dítě obvykle začne používat sykavky, ale často nepřesně zvukově (rodiče charakterizují řeč jako šišlavou). Pokud dítě dosud neumí hlásky měkké Ť,Ď,Ň, nepoužívá zpravidla ani Č,Š,Ž. Pořadí v jakém se sykavky objevují je individuální. Někdy je první Č, následuje Š a poslední je Ž. Jindy naopak – Č je úplně poslední a někdy na sebe nechá pěkně dlouho čekat. Pro správný vývoj sykavek je nutná především dobrá schopnost sluchové diferenciace, fonematický sluch. Sykavky bývají – až na občasné záměny a chyby v diferenciaci – obvykle v pořádku po pátém roce.

Měkčení : Zpočátku dítě neumí rozlišit zvuky tak podobné, jako je T a Ť. Používá všude jen T,D,N. Měkčení se v řeči objeví a zautomatizuje po čtvrtém roce, zaostávání je nápadné a je třeba včas posoudit, proč se jeho vývoj opožďuje

Hláska K patří mezi poměrně často se vyskytující hlásky, a proto je velmi nápadné pokud dítě tuto hlásku neumí. Většina dětí hlásku K brzo říká dobře, ale je i skupina dětí, u nichž je tato hláska „jako zakletá“

L,R,Ř patří k posledním hláskám, které se ve vývoji spontánně objeví. První bývá obvykle L, teprve pak se objeví R a během krátké doby následuje i Ř. Tyto tři hlásky se začínají postupně objevovat obyčejně po pátém roce, do šesti let je dítě většinou při dobrých motorických schopnostech zvládne. 

Desatero pro správný fyziologický vývoj řeči :

Pravidlo první : Dostatek přiměřených podnětů

Pravidlo druhé : Respektovat věk dítěte

Pravidlo třetí : Respektovat dosažený stupeň vývoje

Pravidlo čtvrté . Zájmy a koníčky dítěte

Pravidlo páté : Pochvala

Pravidlo šesté : Trpělivost

Pravidlo sedmé : Výběr podnětů

Pravidlo osmé : Rozvoj smyslového vnímání

Pravidlo deváté : Rozvoj tělesné obratnosti

Pravidlo desáté : Dialog předpokládá dva lidi

 

Příště si k těmto pravidlům povíme víc.

                  

Použitá literatura :

Dana Kutálková , Logopedická  prevence

Milena Lipnická, Logopedická prevence v Mateřské škole

 

Zpracovala: Alena Stanková, učitelka speciální logopedické třídy