Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravidla pro rozvoj řeči

Pravidla pro rozvoj řeči

 

Až dosud jsme se snažili přijít na kloub tomu, co je pro rozvoj řeči nezbytné. Hledali jsme základní podmínky a schopnosti, které vývoj umožňují. Bylo by už proto na čase využít tyto poznatky, aby se řeč dětí vyvíjela co nejpřirozeněji a aby dosáhla co nejlepší úrovně. Říká se tomu obvykle řízení fyziologického vývoje řeči. Každé dítě je sice jiné, má jiné schopnosti a vlastnosti, žije v jiných sociálních a kulturních podmínkách než ostatní děti, přesto je možné stanovit několik základních pravidel, která platí obecně.

 

Pravidlo první: Dostatek přiměřených podnětů

 

Z rozhovorů s rodiči vyplývá, že každý k této problematice přistupuje jinak. Zde je několik názorů:

  • Někteří preferují množství hraček tak, aby si dítě mohlo samo vybrat, co ho zajímá
  • Dalším názorem je „vždyť se mu věnuji pořád, stále se ho snažím zaměstnávat, není chvilku samo“
  • Nemá pevný program, řídíme se podle toho, jak se situace vyvine
  • Dalším názorem je to, že dítě sleduje televizi a tam se seznámí s věcmi, které bychom ho nikdy nedokázali naučit
  • Vydrží celé hodiny v pokojíčku, hraje si ani o něm nevíme
  • Každý den máme program, stále někam chodíme, máme plno kroužků
  • O básničky ani pohádky nestojí, nejraději má video atd.

Co rodič, to názor. Nezbývá než apelovat na soudnost rodičů a vychovatelů, na jejich cit pro situaci a odhad povahy dítěte. Podnětné prostředí je třeba vytvářet, ale všichni víme, že nic se nemá přehánět.

 

Pravidlo druhé: Respektovat věk dítěte

 

Čím je dítě menší, tím všeobecněji zaměřené hry bychom měli volit. S přibývajícím věkem můžeme sledovat, co se dítěti daří, které činnosti je baví a využívat toho. To, co nejde zrovna skvěle, můžeme nenápadně a pomalu, nenásilně vylepšovat. Postupně začínáme vybírat hry tak, abychom dítěti zajistili jeho všestranný rozvoj.

 

Pravidlo třetí: Respektovat dosažený stupeň vývoje

 

Dítě, které ještě nechodí, jistě nikdo nebude nutit dělat kotrmelce. Někteří rodiče však bez zábran dají do školy dítě, které zatím moc nekreslilo, a nepřipadá jim zvláštní, že by se mělo učit rovnou psát. A není žádná výjimka, že dítě, které ještě neumí některou hlásku, nebo ji umí špatně, se učí rovnou básničky. Má-li vývoj řeči a komunikační dovednosti probíhat bez zádrhelů, musíme vždycky vycházet z toho, na kterém stupni vývoje se dítě nachází, na to pak navazovat krůček za krůčkem a postupně stoupat k cíli. Žádnou z etap vývoje nelze překročit, lze ji jen za určitých okolností zkrátit.

Stavíme-li dům, nemůžeme vynechat okna, nebo schodiště jen proto, že nám hoří termíny. Kalendářní věk dítěte je vodítkem jen velmi obecným, důležitější jsou skutečné schopnosti dítěte, jeho věk biologický. Diference mohou být v předškolním věku dost velké. Není proto nutné mít nějaké obavy. Nicméně představa o dosažené úrovni je důležitá právě proto, abychom zvolili přiměřené metody.

 

Pravidlo čtvrté: Zájmy a koníčky

 

I zcela malé děti mají své zájmy a koníčky. Některou hračku milují, a jinou, kterou my považujeme za skvělou, bez zájmu odloží. Některé hry jsou ochotné hrát do omrzení (našeho pochopitelně), jiné prostě neberou, nebo si je s námi zahrají, jen aby nám udělaly radost. Chceme-li dítě něco naučit, měli bychom se zařídit tak, aby je činnost bavila. To, co děláme rádi, nám přeci v hlavě uvázne podstatně rychleji a snadněji než to, co se učíme jen z pocitu povinnosti nebo s odporem. Snadněji se také učíme od těch lidí, které máme rádi, nebo které obdivujeme. A to platí nejen pro rozvoj řeči a nejen pro děti.  

 

Pravidlo páté: Pochvala

 

Pochvala dělá zázraky- nejen u rodičů (např. na pracovišti), ale i u dětí. Všichni jsme rádi chváleni, ale umíme se sami pochválit? Je potřeba svůj úspěch umět ocenit. Pochvalu můžeme chápat jako významný motivační prostředek. Je třeba mít na paměti, že to, co zdůrazňujeme, upevňujeme. To, čemu nevěnujeme pozornost, se ztrácí. Proto dobré pokusy pochválíme, nepovedené nekomentujeme. Pokud potřebujeme dítě opravit, pochválíme alespoň snahu.

 

Pravidlo šesté: Trpělivost

 

Stejně jako jiné činnosti i řeč potřebuje cvik. A když se něco učíme, děláme chyby. Trpělivost je tedy na místě. Když se učíme mluvit – nejdřív posloucháme, co říkají jiní, pak to zkusíme sami – nepřesně, nedokonale, nešikovně. Pokud nám někdo mluvení neznechutí, zkoušíme to znova a znova. Netrpělivost posluchače nám mluvení komplikuje – snažíme se mluvit hodně, rychle a překotně, někdy nestihneme přesně artikulovat, nemůžeme najít vhodné slovo a ztrácíme jistotu. To vše se dá pomocí trpělivosti překonat a pak už to jde lépe a lépe. Čím lépe dokážeme komunikovat, tím přesněji můžeme volit slova.

 

Pravidlo sedmé: Výběr podnětů

 

Dnešní doba poskytuje spoustu možností – televize, video, nyní i virtuální realita a internet. To vše jsou pro dítě hračky, stejně jako dřevěné stavebnice, maňásek, kuličky nebo pastelky. Při veškerém respektu k dětské individualitě, který je tak moderní, je třeba si uvědomit, že činnosti a hračky zejména v raném dětství silně ovlivní další vývoj. Zvolíme-li hračky převážně jednoúčelové, mechanické, které jsou v podstatě „hotové“ a jakákoliv manipulace vede spíše k jejich poruše než k další zábavě, směrujeme dítě spíše k tomu, že odvykne s předměty manipulovat, zkoušet, zkoumat co se s tím dá podniknout, přestane zacházet s předměty s fantazií a přijme je tak, jak jsou, takže brzy vyčerpá jejich možnosti a bude chtít další. Daleko cennější jsou hračky, které umožňují nejrůznější manipulace a jejich použití se může měnit s věkem. Stále platí zásada, že méně je mnohdy více.

 

Pravidlo osmé a deváté: Rozvoj smyslového vnímání a tělesné obratnosti

 

Pokud má dítě možnost hrát si aktivně, pracovat nebo něco vyrábět, namáhá se nejen hlava, ale i tělo – je třeba hru nebo postup vymyslet, sehnat materiál, nářadí, na leccos se vyptat, nebo vyzkoušet. Všechny smysly se rovnoměrně zapojí, tělo je v pohybu, i emoce si přijdou na své, když se dílo podaří. Přitom dítě pracuje svým individuálním tempem, může si dát pauzu nebo se zeptat, kdy potřebuje. Situace, kdy dítě tráví svůj čas pasivně, je ovšem nesrovnatelně častější. Technikou zprostředkovaná zábava nese sebou mnoho rizik. Zatěžuje nadměrně jen jeden smysl, rozhlas- sluch, televize-zrak. Tělo se nezapojuje nijak nebo velmi málo, o koordinaci různých schopností není ani řeči. Informace je pouze přijata, není zpracována ani prožita. Individuální tempo vnímání nepřipadá v úvahu, tempo určuje stroj.

Rozvoj všech schopností, ať jde o smyslové vnímání (zraková a sluchová pozornost a paměť), vnímání tělesné (hmat, chuť, smysl pro rovnováhu, koordinace pohybů, jejich intenzita, rychlost, přesnost) nebo o schopnost odlišovat věci důležité od méně podstatných (figura a pozadí), je závislý nejen na kvalitě vnímání, ale zejména na akci, která musí následovat. Samotné vnímání nestačí, není-li zapojeno tělo.

Teprve na konkrétních zkušenostech s reálným světem může vyrůst představivost, myšlení, řeč nejdřív mluvená a pak psaná a čtená, fantazie a schopnost chápat i informace zprostředkované.

 

Pravidlo desáté: Dialog předpokládá dva lidi

 

Zdaleka ne všechno se dozvídáme pomocí slov. Velký díl informací, které dostáváme od ostatních, je sdělováno gesty, pohledy, chováním a mimikou. I se zcela malým dítětem, které neumí mluvit, si můžeme rozumět pomocí neverbálních signálů. Odhadneme, co potřebuje, má-li radost nebo naopak, chce-li si hrát nebo spát. Když dítě začíná více rozumět, učí se postupně vnímat i to, co řeč nutně provází – výraz tváře, doprovodná gesta. Součástí komunikace je tedy nejen řeč mluvená, ale i „řeč těla“. Kdo řeč těla neumí číst, nevyzná se v lidech. Má potíže s navazováním kontaktů, často se zklame, protože přijme jen slovní část sdělení a ta druhá, stejně důležitá, mu unikne nebo ji pochopí nesprávně.

 

 

Má-li dítě chuť a snahu komunikovat nenechávejte tyto signály bez povšimnutí a udělejte si chvilku čas na rozhovor. Vaše investice se určitě vrátí a dítě ocení váš zájem.

 

Při snaze o řízení fyziologického vývoje řeči musíme respektovat nejen věk dítěte, ale i dosažený stupeň vývoje. Kromě přiměřeného množství podnětů z oblasti smyslového vnímání a dostatku příležitostí k rozvoji obratnosti má velký význam i vhodný výběr hraček a her i rozumné využívání programů televize a počítače. Přitom můžeme využívat i zájmy a záliby dítěte. Protože vývoj řeči je záležitost dlouhodobá, je třeba mít velkou trpělivost a cíleně využívat kladné motivace. I rozvoj schopnosti vnímat neverbální složky dorozumívání je důležitou součástí řízení fyziologického vývoje řeči.

 

                     Zpracovala Stanková Alena, učitelka speciální logopedické třídy

 

Použitá literatura : Logopedická prevence, Dana Kutálková