Jdi na obsah Jdi na menu
 


říjen 2016 u Rákosníčka

Zdravíme v novém školním roce!

 

Pozdě, ale přece! Simča sedí u noťasu, tak doufáme, že nehraje karty, ale konečně píše všechno, co jsme jí nadiktovali.

 

V září jsme se sešli skoro v plném počtu. Pár našich kamarádů ze Štěňátka šlo do logopedické třídy, bude nám po nich smutno, ale držíme jim palce, aby to mluvení rychle zvládli. Zato jsme poznali pár nových kamarádů a kamarádek, takže je nás zase 28. Chodíme do úplně jiné třídy, dokonce do jiné budovy, máme jiné paní učitelky, paní kuchařku i paní Karinku, která se stará o to, aby v naší NOVÉ třídě bylo čisto. Je to dost změn najednou, tak se nedivte, že nám ukáplo pár slziček. Ale brzy přestal být na slzičky čas. První dva dny jsme si mohli sice okouknout hračky, ale zjistili jsme, že nás holky /rozuměj učitelky/ostrým zrakem sledovaly, občas se jen tak na něco zeptaly, sem tam jim jako náhodou něco upadlo a my jsme jim to posbírali, roztřídili, uklidili, řekli, co sbíráme, třeba písmenka, čísla, pastelky nebo dílky stavebnice a pečlivě si všechno zapisovaly a tvářily se u toho hrozně. Když zjistily, že jsme šikulky, rozdaly nám cedulky se jmény a svěřily do opatrování sadu pastelek. Takže teď už všichni poznáme své jméno, většina z nás ho už umí opsat a někteří se podepíšou i bez cedulky a o pastelky se staráme jako o své vlastní, pro jistotu.

 

Už na začátku září jsme začali chodit do kurzu plavání a jde nám to skvěle. Skáčeme do bazénu jako lachtani, ve wirpoolce trénujeme potápění a v sauně počítáme do 50 a zpět a učíme se utírat si celé tělo – prý i záda jsou naše. / fotky – plavání /

 

Ráno jsme si v kroužku povídali o kamarádství, učili se, kde co patří, jak se chovat ve třídě. Zpíváme u klavíru, je tady spousta zajímavých stavebnic a stolních her, jíme příborem, snažíme se sami oblékat a ukládat si věci – i převracet, když je máme naruby, už známe značky svých kamarádů, a používáme kouzelná slovíčka, když chceme s něčím pomoci. Ale většinou si stejně musíme poradit sami. A už to začíná fungovat, čím dál méně používáme větu – já to neumím – a zkoušíme, zkoušíme,…no to stříhání ještě dopilujeme a ty molitanové kostky se nám snad jednou podaří uložit tak, jak si to Simča přeje, denně nás trápí a sama má na stole furt binec.

 

Pokud to trošku šlo, hráli jsme si venku s listím. Těch barev a tvarů, prostě podzimní zlato, koukněte na to/ fotky – listí a brána/

 

POTŘEBUJEME OZDOBENOU KRABICI OD BOT – velikost minimálně A4 /velký sešit/– aby nám tam vešel výkres, školkové pastelky, cedulka se jménem a MALÁ hračka, pokud se nám zatoulá při odchodu do školky do kapsyJ. Jinak hračky do školky nenosíme – ve školce je jich dost a navíc se nám tam můžou ztratit nebo poškodit a stejně se válí celý den po parapetech. Snad občas nějakou knihu, z té nám holky učitelky někdy něco přečtou, jo, a po vánocích – ať se můžeme kamarádům pochlubit, co nám Ježíšek přinesl.

 

Byli jsme na návštěvě v kuchyni. To bylo super, hrnce a pánve a kotle a šlehače a prostě všechno vypadalo jako z pohádky o obrech. A na vánoce si budeme přát, aby Ježíšek maminkám přinesl takovou škrabku na brambory – ta byla super, brambory s ní vyběhly oloupány do alabastrova.

 

Hodně našich kamarádů mělo už narozky, tak mrkněte na oslavy.

 

No, to by zatím mohlo být všechno, jo, ještě nás fotily při práci – prý hraní, z hlaviček se nám kouřilo, ale Jituščino “jste skvělí“ nás vždycky moc potěší, tak koukněte na fotky a my se zase ozveme, až bude něco nového.

 

Vaši miláčci z Rákosníčka

 

V listopadu nás čeká:

 

10.11. – jedeme do Světa techniky – tak něco pohodlného na sebe, ať se můžeme vyřádit – jedeme autobusem

 

Do 1.12. musíme vytvořit do galerie něco super – téma – Svět věčného ledu, tak jestli máte nápad, sem s ním. Zatím máme představu ledové kry, na ní iglú,  eskymáky, medvědy a tučňáky, kožešiny a tuleně a tak.

 

V prosinci / 13. nebo 15./ se sejdeme, my vám ukážeme co jsme se naučili a pak nám pomůžete vyrobit si něco pěkného, vánočního, ju?